Rozhovor s kapelou Smějící se bestie

Naše redakce se zúčastnila, vystoupení kapely Smějící se bestie, které se konalo na Malostranské besedě. Z tohoto vystoupení jsme odcházeli nadšení a opět se nám potvrdilo, že v Čechách je mnoho velmi nadaných muzikantů, kteří jsou schopni podat vysoce profesionální výkon.

Můžete krátce představit svou kapelu čtenářům?

Pražský kvintet, který letos v listopadu oslavil 6 let výročí existence. Nynější sestava: Petr Tůma – zpěv, Petra Rožnovská – bicí, Kuba Kopřiva – el. kytara, Daniel Tůma – ak. kytara, klavír a Aleš Verner – bas. kytara.

Zvolili jste velmi nezvyklý název „Smějící se bestie“, jak jste k tomuto názvu přišli?

V první řadě jsme chtěli český název. Pro první koncert jsme narychlo potřebovali jméno kapely a nějak mě to prostě napadlo. Je pravda, že před mnoha desetiletími řekl jeden nácek o Češích, že jsou smějící se bestie, ale to není důvod, proč jsme se takto pojmenovali. Smějící se bestie – tak jsme si říkali s jedním kamarádem na střední škole, se kterým jsme se prochechtali až do maturit – tam nám smích trochu došel, ale jen na chvíli.

Víme, že je to těžké ale, jak byste definovali styl hudby, který hrajete?

To asi nejsem schopen úplně posoudit, ale řekl bych, že je to rozpětí stylů od šansonu a folku, přes pop až po rock – prostě taková směsice, nejsme stylově vyhranění. Nikdy to není čistý folk, nebo blues.

Jak se původně z dua, stala plnohodnotná kapela, můžete nám krátce přiblížit příběh, který stojí za vznikem?

Náš kamarád Láďa Hráský (Sunbeam) nás v roce 2009 pozval na své narozeniny, na kterých jsme z legrace jako duo zahráli několik písniček a tak se nám to zalíbilo, že jsme se v tom rozhodli pokračovat. S Petrem jsme původně hráli v dnes již zaniklé pop rockové kapele Mayflower, a proto když jsme to hudebně dali opět dohromady, lákalo nás založit si kapelu novou. Ale šlo to těžko, až po nějaké době se k nám připojil výborný kytarista Kuba Kopřiva a chvíli jsme tak fungovali jako trio. Ale my chtěli víc – takže teď konečně fungujeme jako kapela. I když občas s Petrem vystoupíme jako duo na akci Open-Mic.cz.

Můžete o nějaké kapele říct, že Vás inspirovala, popřípadě o které?

Ač se to možná nezdá, tak nejvíce ze všech kapel mě osobně ovlivnila a inspirovala britská skupina Queen. Ale vlivů je spousta: Beatles, Pink Floyd, Led Zeppelin a další a další…

V roce 2014 jste vydali album „Poslouchej“, které se podle nás velice podařilo, jak dlouho jste na něm pracovali?

Děkuji, řekl bych, že je mnohem lepší než ty dvě předešlé. Dali jsme si na něm záležet. Ale když jsem si tu desku před časem poslechl, už bych tam měnil spoustu věcí. Nahrávali jsme ho zhruba 2 roky, ale rozpětí v nahrávacích frekvencích bylo značné. Čistého času velice přibližně asi tak 2 měsíce.

Album má nádherný zvuk. Prozradíte čtenářům, ve kterém studiu nahráváte a jak vlastně probíhá celé nahrávání?

Nahrávali jsme ve studiu Soundflower Jardy Vokurky – tímto mu opět děkujeme, že nám to umožnil. Lví podíl na desce má i Ondřej Timpl, bez něj by nevznikla. Právě jemu jsme nejdříve písničky přehráli, on nám je překopal, zaranžoval a nahrál. Nejdřív jsme nahrávali základy: kytara, nebo piano a pak se postupně k základům přidávaly další stopy. U některých skladeb se stalo dokonce i to, že jsme je už skoro hotové smazali a začali úplně nanovo – myslím, že se to stalo u třech písní.

O které skladbě na albu byste řekli, že je“ TOP“. Například skladba, kterou byste se prezentovali v rádiu?

To by asi měl spíš posoudit někdo jiný. Za sebe můžu říct, že jsem spokojen s písněmi Blondýna a Klaun.

Vaše hudba je specifická svými texty, je v ní slyšet mnoho životních zkušeností. Kdo je vymýšlí?

Většinu textu nám napsali Jan Relich a Jan Tůma. Nosí nám krásné texty a doufám, že v tom budou pokračovat. Dále ještě zmíním Láďu Hráského a Romana Falce. Jen minimum textů jsem napsal já.

Rádi bychom se vrátili k Vašemu vystoupení na Malostranské besedě, které se nám velice líbilo. Nejvíce nás zaujalo, samozřejmě kromě hudby, jak spolu komunikujete při vystoupení, jste výborně sehraní. Je to tím, že často zkoušíte?

To se hezky poslouchá, ale myslím, že na tom ještě musíme hodně pracovat. Někdy stačí pohled, abychom si na podiu porozuměli, někdy spolu prostě mluvíme.

Překvapilo nás, jak umíte pracovat s publikem. Připravujete se před vystoupením, nebo je to vše improvizace?

Každý koncert je jiný. Dřív jsme se docela i připravovali na vystoupení, teď až na výjimky, to nijak extra neřešíme. Většinou spoléháme na kouzlo okamžiku. Kolikrát si říkám, že spíš víc než na nás, to záleží, jak je nám nakloněno publikum – to nemůžete dopředu vědět.

Po celou dobu vystoupení byla cítit skvělá atmosféra, jsou všechna Vaše vystoupení v tomto duchu, nebo máte i nějakou negativní zkušenost?

Děkuju. To záleží na naší formě, zvuku a na publiku. Na některé koncerty samozřejmě vzpomínáme raději, na jiné ne. Někdy je publikum vstřícné, jindy ne. Občas je poznat, že jsou zvědaví jen na druhou kapelu. To jak se někteří lidé v publiku chovají, záleží na jejich mozkové kapacitě. (smích)

Můžete nám prozradit některé Vaše plány na rok 2016, na co se můžou Vaši fanoušci těšit?

Samozřejmě co nejvíce koncertů. Na jaro chystáme koncert v A studiu Rubín, kde zahrajeme společně s Two Codes Future. Rádi bychom také stihli nahrát EP nebo LP a pokřtít ho na podzimním koncertu v Malostranské besedě.

Kde mohou fanoušci slyšet Vaší hudbu, popřípadě, kde se dá zakoupit Vaše album?

CD prodáváme na koncertech, nebo na našich stránkách je kontakt. Hudební ukázky lze najít na: bestieband.cz, Soundcloud.com a Bandzone.cz

Tradičně na závěr, co byste vzkázali Vašim fanouškům?

Všem fanouškům a kamarádům děkujeme za přízeň a doufáme, že se jejich řady budou jen rozšiřovat. Bez nich by to opravdu nešlo.